Jsou světla, která nevidíme
Autor: Anthony Doerr
Upřímně, po této knize jsem sáhla hlavně kvůli čtenářské výzvě, která je na databázi knih. Potřebovala jsem přečíst něco od autora oceněného Pulitzerovou cenou. A volba byla jasná. Alespoň jsem si udělala pauzu od zdlouhavých několikadílných sérií, odpočinula si od věčných sci-fi a fantasy příběhů a ponořila se zase do něčeho více realističtějšího. Není to první válečný román, který jsem četla, avšak musím říct, že je první, který mě donutil se více zamyslet. Ne nad utrpením, které bylo ve válce běžné, a všichni to víme, ale nad tím, jak válka ovlivní psychiku člověka. Nejpůsobivější na tom je, že autor nepotřeboval popisovat kvanta krvavých scén, vražd a podobných pravdivých „nechutností“, aby zaujal.
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.
Kniha je rozdělena do třinácti větších částí, které obsahují další krátké kapitoly. Jednotlivé části se odehrávají v různých časových dobách. Velmi zajímavé mi přišlo přeskakování do budoucnosti a poté zase zpátky, kdy jedna část popisuje děj v roce 1941, druhá v roce 1944 a třetí se vrací zpět do chvíle, kdy skončila ta první. Myslím si, že čtenáře tyto ústřižky navnadí a je zvědavý, co se bude dít dál.
Nesmím zapomenout na obálku! Ta je prostě famózní. Přebal je stejný jako desky samotné knihy. Celá je laděná do modré barvy. Ano hádáte správně, miluji modrou (jakýkoliv odstín - nejvíce tedy asi tyrkysovou, ale ostatní nejsou o moc pozadu).
V knize není jen příběh slepé dívky, Marie-Laury, ale také další příběhy, které se na konci skvěle propojí. Ve chvíli, kdy Marie-Laura prožívá chvíle se svým prastrýcem, se sirotek Werner učí na prestižní německé škole. Později je odvolán do války, aby vyhledával ,,nelegální“ rádiové vysílání a eliminoval je. Je to mladý kluk, který je obdařen velkým nadáním přes techniku, matematiku a fyziku a má chuť něco dokázat. Dále se v příběhu objevuje praporčík von Rumpel, který pátrá právě po klenotu, který se ukrývá u nic netušící Marie-Laury. Mezi jednotlivými příběhy lze vidět rozdíl hodnot, které jednotlivé postavy uznávají. Marie-Laura je dost vázaná na svého otce, bez kterého musí najednou žít. Autor skvěle vytvořil ,,slepý" efekt, kdy víme, že Marie-Laura je slepá a neví tedy, jak válka vypadá. Proto jsou jednotlivé kapitoly napsané tak, aby zasáhly naše emoce a smýšlení, nikoliv zrakové vnímání. Takový jsem z toho měla pocit.
Konec mi přišel lehce překvapivý, alespoň co se týká příběhu Wernera. Na úplném závěru byl zajímavý popis hlavních postav po x-letech (po cca 30-ti, pokud se nemýlím) a zobrazení, jaké stopy v nich válka zanechala. Opět se autorovi skvěle povedlo propojení všech jednotlivých příběhů do jednoho. Po přečtení jsem měla smíšené pocity. Během četby mi nejdříve přišlo, že ani žádná válka není. Nejspíš právě tím, že tam nebyly takové ty klasické scény války. Ale s odstupem času už to pomalu dolehává. Určitě jsem ráda, že jsem se ke knize dostala, díky čtenářská výzvo! :D A i přesto, že nemá nějakou extra zápletku, tak si čtenáře získá.
Hodnocení: *****
Kniha je rozdělena do třinácti větších částí, které obsahují další krátké kapitoly. Jednotlivé části se odehrávají v různých časových dobách. Velmi zajímavé mi přišlo přeskakování do budoucnosti a poté zase zpátky, kdy jedna část popisuje děj v roce 1941, druhá v roce 1944 a třetí se vrací zpět do chvíle, kdy skončila ta první. Myslím si, že čtenáře tyto ústřižky navnadí a je zvědavý, co se bude dít dál.
Nesmím zapomenout na obálku! Ta je prostě famózní. Přebal je stejný jako desky samotné knihy. Celá je laděná do modré barvy. Ano hádáte správně, miluji modrou (jakýkoliv odstín - nejvíce tedy asi tyrkysovou, ale ostatní nejsou o moc pozadu).
V knize není jen příběh slepé dívky, Marie-Laury, ale také další příběhy, které se na konci skvěle propojí. Ve chvíli, kdy Marie-Laura prožívá chvíle se svým prastrýcem, se sirotek Werner učí na prestižní německé škole. Později je odvolán do války, aby vyhledával ,,nelegální“ rádiové vysílání a eliminoval je. Je to mladý kluk, který je obdařen velkým nadáním přes techniku, matematiku a fyziku a má chuť něco dokázat. Dále se v příběhu objevuje praporčík von Rumpel, který pátrá právě po klenotu, který se ukrývá u nic netušící Marie-Laury. Mezi jednotlivými příběhy lze vidět rozdíl hodnot, které jednotlivé postavy uznávají. Marie-Laura je dost vázaná na svého otce, bez kterého musí najednou žít. Autor skvěle vytvořil ,,slepý" efekt, kdy víme, že Marie-Laura je slepá a neví tedy, jak válka vypadá. Proto jsou jednotlivé kapitoly napsané tak, aby zasáhly naše emoce a smýšlení, nikoliv zrakové vnímání. Takový jsem z toho měla pocit.
Konec mi přišel lehce překvapivý, alespoň co se týká příběhu Wernera. Na úplném závěru byl zajímavý popis hlavních postav po x-letech (po cca 30-ti, pokud se nemýlím) a zobrazení, jaké stopy v nich válka zanechala. Opět se autorovi skvěle povedlo propojení všech jednotlivých příběhů do jednoho. Po přečtení jsem měla smíšené pocity. Během četby mi nejdříve přišlo, že ani žádná válka není. Nejspíš právě tím, že tam nebyly takové ty klasické scény války. Ale s odstupem času už to pomalu dolehává. Určitě jsem ráda, že jsem se ke knize dostala, díky čtenářská výzvo! :D A i přesto, že nemá nějakou extra zápletku, tak si čtenáře získá.
Hodnocení: *****
Komentáře
Okomentovat
Díky za každou Vaší reakci! ;)