Trilogie Chaos

Autor: Patrick Ness

Nakladatelství: JOTA

1) Hlas nože

2) Temný ráj 

3) Válka hluku

Rozhodla jsem se napsat článek rovnou o celé trilogii dohromady. Sice je tu o prvním díle celý článek zvlášť, ale to tak trochu proto, že jsem nepočítala, že další dva díly budu číst hned potom. Kupovala jsem si pouze první knihu, protože jsem nevěděla, jak se mi bude líbit. Ještě, že mám kamarádku, která má všechny tři díly. 

Pokud máte rádi fantasy, sci-fi a dystopie, tak čtěte dál. 

Kdybych měla zhodnotit ty tři knihy mezi sebou, řekla bych (jak to často bývá), že první díl byl pro mě nejvíc zajímavý a čtivý. Jak už to pokračovalo dál a dál, tak se to čím dál víc táhlo a děj už mi nepřišel tak zajímavý. Ne, že by to byla úplná nuda, ale už mi to přišlo moc protáhlé a dlouhé. Z mých, pro mě neznámých důvodů se mi další dva díly četly mnohem rychleji než ten první. Už jsem si nemusela dávat tak časté pauzy.

Ve druhém díle se popisovalo jen to, jak žila Viola a Todd odděleně v průběhu války mezi starostou a Odpovědí. Obecně nemám v knihách ráda, když se střídají vypravěči. Tedy, když je příběh zobrazen více osobami, než jen jednou. Tady se konkrétně střídal pohled Violy a Todda, k nimž se ve třetím díle přidal pohled ze strany Sádráků. Vtažení Sádráků do děje zpestřilo děj třetí knihy. Bylo pro mě zajímavé zjistit také pohled třetí strany. Kupodivu mi to v této sérii až tolik nevadilo. Asi proto, že byl každý na jiném místě a zažíval si něco jiného. Jediná část, které to podle mě trochu ublížilo, je začátek třetí knihy (Válka hluku). Tam se postavy v roli vypravěče střídali až moc rychle a až moc často. Čtenář musel přepínat sem a tam. Mně osobně vždy chvilku trvalo, než jsem si uvědomila, kde se co děje.

,,Utvářejí nás činy!"

V předchozím článku jsem popisovala, že byla kniha dost hlučná. Ano čtete správně, hlučná. Jako kdybych všechen ten hluk měla v hlavě taky. V dalších dvou dílech se hluk postupně zmírňoval, děj zabíral spíše válku, a co se v ní odehrávalo, a už se tolik nesoustředil na to, co si kdo myslí. Taky Todd se naučil díky starostovi svůj hluk ovládat, takže jeho myšlenky vymizely postupně úplně. Jediná věc byla děsně otravná, a to Toddovo volání: Violo. Opakovalo se to tam tak často, že už mi to lezlo na nervy.

Další věc, která mě dost rozčilovala, bylo chování starosty, paní Coylové, Ivana a hrstky dalších postav. Někdo se snaží nastolit mír, aby umřelo co nejméně lidí a poté někdo přijde a odpálí další bombu jenom proto, že nesnese to, že by za ten mír mohl někdo jiný. A mír je v tahu, válka pokračuje nanovo. Toto se ve třetí knize opakuje několikrát dokola. To jako vážně? Pro milovníky válčení a hromadného umírání jako dělané. 

Na druhou stranu jsem si zamilovala postavy: Bena, Simone a Bradleyho. Bylo super, jak se snažili nastolit mír i přes všechny překážky. Jedni z mála lidí, kteří nebyli sobečtí a nemysleli jen na sebe. A koho jsem z hloubi duše nenáviděla? Ano, starostu. Všimli jste si dobře, jsem na straně dobra. Hodně málo se mi stává, že bych si oblíbila zápornou postavu. Ale co není, může být. Každopádně starosta byl pro mě zmetek největšího kalibru.

Co se ale musí nechat, konec třetí knihy je naprosto geniální. Patrick Ness mi s ním vyrazil dech! Čekáte, jak to dopadne a najednou konec. A nic. Pořád hledáte další stránky, kde zjistíte, jak to dopadlo. Ale žádné další stránky nejsou. Tak dokonale otevřený závěr jsem tedy ještě nečetla. 

Hodnocení: ***