Furyborn: Claire Legrand
Počet stran: 520
Nakladatelství: King Cool
Žánr: young adult, fantasy
Hodnocení: **
Proroctví říká, že povstanou dvě královny. Jedna z krve, druhá ze světla. Krvavá královna a Sluneční královna. Až povstanou, zhroutí se brána a osvobodí se andělé. Tyto královny mohou způsobit zkázu nebo zachránit svět. Osud lidí je v jejích rukách.
Furyborn jsem měla možnost přečíst díky pořádané knižní štafetě. A za tuto možnost opravdu velmi děkuji, protože kdybych si knihu sama kupovala, nejspíš bych byla dost zklamaná. Naštěstí už jsem pár recenzí četla či slyšela, a dost jich bylo opravdu kritických, takže jsem od knihy nic extra neočekávala. Tím pádem mě kniha nemohla zklamat, ale to neznamená ani to, že se mi líbila. Bohužel...
První, co musím zmínit, je prolog, jelikož tohle něco mi zkazilo celou knihu. Vůbec nechápu, proč ho tam autorka dávala. Za prvé to prozradilo úplně všechno z příběhu Rielle, protože hned na začátku zjistíme, co je zač. No ale až vzápětí je vyprávěn celý její příběh od začátku. Mnohem raději bych byla, kdyby jsem celou knížku přemýšlela nad tím, kdo je jaká královna. A za druhé to byla tak neskutečná slátanina plná zmatku, chaosu a nelogičnosti.
Následně se tedy rozjíždí příběh dvou hlavních hrdinek, již zmiňované Rielle a Eliany. Absolutně jsem nepochopila časový skok a doteď se v tom vůbec neorientuji. Ztrácela jsem se všude, kde začala být nějaká ta akce, jelikož s akcí se rozjel i brutální chaos. Kniha na mě působí opravdu jako neskutečný zmatek. Navíc hodně, opravdu hodně věcí, které se tam staly, opravdu logicky nedávaly nejmenší smysl. K tomu je celý svět vystavěný na proroctví, které by mělo udávat příběh a ono se tak vůbec neděje. Všichni toto proroctví opěvují a ono se to poté stane jinak? Co?
Hlavní hrdinky jsou hrozný. Neoblíbila jsem si ani jednu. Za jejich chování jsem měla chuť je skopnout do příkopu. Obě se věčně jen vztekaly kvůli totálním blbostem, chovaly se impulzivně a nelogicky, a navíc byly sobecké až hrůza! Bylo by mi jedno úplně cokoliv, co by se s nimi stalo, ještě bych jim řekla: A dobře vám tak. Nehledě na to, že když nejspíš přišlo na romantické chvíle, tak obě myslely jen na sex a na nic jiného. Mnohem raději jsem měla vedlejší postavy jako např. Simona, Zahru, Ludivine atd.
Co se týká často zmiňovaného téma pojmenovávání zbraní, tak k tomu mám takový názor, že kdyby těch zbraní neměla padesát a padesát jmen (nadneseně), tak mi to vůbec nevadí. Kdyby používala jen pojmenování pro Arabeth, tak nemám nejmenší problém. Ale když tam potom vysolí jména deseti dalších dýk, tak už to je opravdu otravné.
Jediné plus vidím asi to, že se to četlo rychle. Kdyby autorka škrtla prolog a posledních sto stran, které byly jedním velkým gulášem, tak by to možná bylo mnohem lepší.
Nakladatelství: King Cool
Žánr: young adult, fantasy
Hodnocení: **
Proroctví říká, že povstanou dvě královny. Jedna z krve, druhá ze světla. Krvavá královna a Sluneční královna. Až povstanou, zhroutí se brána a osvobodí se andělé. Tyto královny mohou způsobit zkázu nebo zachránit svět. Osud lidí je v jejích rukách.
Furyborn jsem měla možnost přečíst díky pořádané knižní štafetě. A za tuto možnost opravdu velmi děkuji, protože kdybych si knihu sama kupovala, nejspíš bych byla dost zklamaná. Naštěstí už jsem pár recenzí četla či slyšela, a dost jich bylo opravdu kritických, takže jsem od knihy nic extra neočekávala. Tím pádem mě kniha nemohla zklamat, ale to neznamená ani to, že se mi líbila. Bohužel...
První, co musím zmínit, je prolog, jelikož tohle něco mi zkazilo celou knihu. Vůbec nechápu, proč ho tam autorka dávala. Za prvé to prozradilo úplně všechno z příběhu Rielle, protože hned na začátku zjistíme, co je zač. No ale až vzápětí je vyprávěn celý její příběh od začátku. Mnohem raději bych byla, kdyby jsem celou knížku přemýšlela nad tím, kdo je jaká královna. A za druhé to byla tak neskutečná slátanina plná zmatku, chaosu a nelogičnosti.
Následně se tedy rozjíždí příběh dvou hlavních hrdinek, již zmiňované Rielle a Eliany. Absolutně jsem nepochopila časový skok a doteď se v tom vůbec neorientuji. Ztrácela jsem se všude, kde začala být nějaká ta akce, jelikož s akcí se rozjel i brutální chaos. Kniha na mě působí opravdu jako neskutečný zmatek. Navíc hodně, opravdu hodně věcí, které se tam staly, opravdu logicky nedávaly nejmenší smysl. K tomu je celý svět vystavěný na proroctví, které by mělo udávat příběh a ono se tak vůbec neděje. Všichni toto proroctví opěvují a ono se to poté stane jinak? Co?
Hlavní hrdinky jsou hrozný. Neoblíbila jsem si ani jednu. Za jejich chování jsem měla chuť je skopnout do příkopu. Obě se věčně jen vztekaly kvůli totálním blbostem, chovaly se impulzivně a nelogicky, a navíc byly sobecké až hrůza! Bylo by mi jedno úplně cokoliv, co by se s nimi stalo, ještě bych jim řekla: A dobře vám tak. Nehledě na to, že když nejspíš přišlo na romantické chvíle, tak obě myslely jen na sex a na nic jiného. Mnohem raději jsem měla vedlejší postavy jako např. Simona, Zahru, Ludivine atd.
Co se týká často zmiňovaného téma pojmenovávání zbraní, tak k tomu mám takový názor, že kdyby těch zbraní neměla padesát a padesát jmen (nadneseně), tak mi to vůbec nevadí. Kdyby používala jen pojmenování pro Arabeth, tak nemám nejmenší problém. Ale když tam potom vysolí jména deseti dalších dýk, tak už to je opravdu otravné.
Jediné plus vidím asi to, že se to četlo rychle. Kdyby autorka škrtla prolog a posledních sto stran, které byly jedním velkým gulášem, tak by to možná bylo mnohem lepší.
Komentáře
Okomentovat
Díky za každou Vaší reakci! ;)