Prokletý rok: Kim Liggett
Počet stran: 350
Žánr: dystopie
Nakladatelství: CooBoo
Hodnocení: 95%
Představte si, že žijete ve společnosti, ve které vládnou muži a ženy jsou jejich majetkem. Mají pevně nastavená pravidla a každý sebemenší prohřešek se krutě trestá až smrtí. Každá dívka je v 16ti letech poslána na tzv. Prokletý rok. Což znamená, že jsou všechny tyto dívky zavedeny do tábořiště daleko od předměstí, kde musí strávit rok, přežít a následně se vrátit zpátky, kde se rovnou stanou manželkami nebo pracovnicemi. Muži si totiž myslí, že ženy vládnou magií, které se o Prokletém roce musí zbavit. O Prokletém roce se nesmí mluvit a dost dívek při něm umírá. Kolem tábořiště totiž číhají pytláci, kteří dívky loví hned, jak vytáhnou paty ven.
Naší hlavní hrdince, Tierney, je právě 16 let a my sledujeme její Prokletý rok.
Pokud hledáte fakt weird knihu, tady ji máte. Protože tohle bylo opravdu velmi zvláštní. Knihu bych rozdělila na několik částí dle toho, co se tam zrovna dělo. První část byla seznamovací, kdy byl fakt skvěle popsán svět, ve kterém se příběh odehrává. Byl tu pekně vykreslen vztah mužů a žen a jejich místo ve společnosti. V této části jsem si říkala: Wow, tohle je mega slibný začátek pecka příběhu.
Poté přišla část z tábořiště Prokletého roku, která byla ze začátku také slibná, ale nakonec se to začalo obracet směrem, který se mi úplně nezamlouval. Všechny holky se začaly chovat jak šílené ovečky kvůli jedné trubce, která potřebovala mít vše pod kontrolou, a mně chyběl ten impulz, který to šílenství spustil.
No a následně nastala fáze, kdy se polovina Prokletého roku odehrála jako nic a hlavní hrdinka tím proplula aniž by nějak extra hnula prstem. Zápletka v této části mi přišla spíše protivná a odvádějící pozornost od hlavní problematiky.
No ale potom postupně přišel konec, který jako všem, i mně vyrazil dech a nechal ve mně pár dilemat. To hlavní spočívalo hlavně v tom, že přesto, že se mi předchozí zápletka tolik nelíbila, tak to nakonec do sebe zapadlo jako puzzle a bez ní by to nebylo ono. Takže jak na to má člověk nadávat nebo to kritizovat? No nijak! :D
Ten závěr mě sice nerozbrečel, tak jako některé, ale pomyslnou ťavku mi dal pořádnou.
Zvláštní bylo, že kniha neměla kapitoly, ale pouze části dle ročního období a oddělovače. Ve výsledku mi to ale vůbec nevadilo, jelikož to bylo napsáno tak čtivě, že jsem se ani nemohla odtrhnout, natož sledovat kapitoly. :D
Námět byl strašně zajímavý. Já osobně čtu hrozně ráda podobná témata a dystopické příběhy. Přesto jsem chvílemi očekávala víc, už jenom proto, že mi v některých částech přišlo, že příběh ztrácí na reálnosti. Tierney vycházelo všechno a u všeho měla prakticky štěstí. Nebo v tu chvíli, kdy se prakticky všichni začaly chovat iracionálně (i když tohle se později vysvětlilo).
Co mi ještě přišlo hrozně moc zajímavé, byl jazyk květin. Líbilo se mi, jak používají květiny, aby tím vyjádřili pocity, a jak propracovaně to bylo promyšleno.
Hlavní hrdinku, Tierney, si prakticky rychle zamilujete. Já jsem si ji oblíbila hned od začátku, protože věděla moc dobře, co chce, byla chytrá, rozumná a jako jedna z mála se o sebe uměla postarat. Takhle má za mě vypadat dobrá postava! Už jen proto jsem její příběh s ní hodně prožívala.
Ve výsledku knihu určitě doporučuji a za přečtení rozhodně stojí. Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce od CooBoo a Humbooku, a já jim tímto velmi děkuji za možnost si tuto knihu přečíst a zrecenzovat ji.
Doporučuji: Všem, kdo má rád dystopické příběhy, zajímá ho téma postavení mužů a žen ve společnosti a témata založená na přežití.
Žánr: dystopie
Nakladatelství: CooBoo
Hodnocení: 95%
Představte si, že žijete ve společnosti, ve které vládnou muži a ženy jsou jejich majetkem. Mají pevně nastavená pravidla a každý sebemenší prohřešek se krutě trestá až smrtí. Každá dívka je v 16ti letech poslána na tzv. Prokletý rok. Což znamená, že jsou všechny tyto dívky zavedeny do tábořiště daleko od předměstí, kde musí strávit rok, přežít a následně se vrátit zpátky, kde se rovnou stanou manželkami nebo pracovnicemi. Muži si totiž myslí, že ženy vládnou magií, které se o Prokletém roce musí zbavit. O Prokletém roce se nesmí mluvit a dost dívek při něm umírá. Kolem tábořiště totiž číhají pytláci, kteří dívky loví hned, jak vytáhnou paty ven.
Naší hlavní hrdince, Tierney, je právě 16 let a my sledujeme její Prokletý rok.
Pokud hledáte fakt weird knihu, tady ji máte. Protože tohle bylo opravdu velmi zvláštní. Knihu bych rozdělila na několik částí dle toho, co se tam zrovna dělo. První část byla seznamovací, kdy byl fakt skvěle popsán svět, ve kterém se příběh odehrává. Byl tu pekně vykreslen vztah mužů a žen a jejich místo ve společnosti. V této části jsem si říkala: Wow, tohle je mega slibný začátek pecka příběhu.
Poté přišla část z tábořiště Prokletého roku, která byla ze začátku také slibná, ale nakonec se to začalo obracet směrem, který se mi úplně nezamlouval. Všechny holky se začaly chovat jak šílené ovečky kvůli jedné trubce, která potřebovala mít vše pod kontrolou, a mně chyběl ten impulz, který to šílenství spustil.
No a následně nastala fáze, kdy se polovina Prokletého roku odehrála jako nic a hlavní hrdinka tím proplula aniž by nějak extra hnula prstem. Zápletka v této části mi přišla spíše protivná a odvádějící pozornost od hlavní problematiky.
No ale potom postupně přišel konec, který jako všem, i mně vyrazil dech a nechal ve mně pár dilemat. To hlavní spočívalo hlavně v tom, že přesto, že se mi předchozí zápletka tolik nelíbila, tak to nakonec do sebe zapadlo jako puzzle a bez ní by to nebylo ono. Takže jak na to má člověk nadávat nebo to kritizovat? No nijak! :D
Ten závěr mě sice nerozbrečel, tak jako některé, ale pomyslnou ťavku mi dal pořádnou.
Zvláštní bylo, že kniha neměla kapitoly, ale pouze části dle ročního období a oddělovače. Ve výsledku mi to ale vůbec nevadilo, jelikož to bylo napsáno tak čtivě, že jsem se ani nemohla odtrhnout, natož sledovat kapitoly. :D
Námět byl strašně zajímavý. Já osobně čtu hrozně ráda podobná témata a dystopické příběhy. Přesto jsem chvílemi očekávala víc, už jenom proto, že mi v některých částech přišlo, že příběh ztrácí na reálnosti. Tierney vycházelo všechno a u všeho měla prakticky štěstí. Nebo v tu chvíli, kdy se prakticky všichni začaly chovat iracionálně (i když tohle se později vysvětlilo).
Co mi ještě přišlo hrozně moc zajímavé, byl jazyk květin. Líbilo se mi, jak používají květiny, aby tím vyjádřili pocity, a jak propracovaně to bylo promyšleno.
Hlavní hrdinku, Tierney, si prakticky rychle zamilujete. Já jsem si ji oblíbila hned od začátku, protože věděla moc dobře, co chce, byla chytrá, rozumná a jako jedna z mála se o sebe uměla postarat. Takhle má za mě vypadat dobrá postava! Už jen proto jsem její příběh s ní hodně prožívala.
Ve výsledku knihu určitě doporučuji a za přečtení rozhodně stojí. Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce od CooBoo a Humbooku, a já jim tímto velmi děkuji za možnost si tuto knihu přečíst a zrecenzovat ji.
Doporučuji: Všem, kdo má rád dystopické příběhy, zajímá ho téma postavení mužů a žen ve společnosti a témata založená na přežití.
Komentáře
Okomentovat
Díky za každou Vaší reakci! ;)