Knižní štafeta: Zloději dýmu
Autor: Sally Green
Počet stran: 416
Žánr: Fantasy, Young Adult
Nakladatelství: CooBoo
Zloději dýmu je nová fantasy kniha, která dostala velkou část instagramové scény. Zatím jsem na ní neslyšela špatnou recenzi a ani já s nimi nebudu začínat. Za mě je toto originální pecka, která si mě úplně dostala. Pokud máte rádi fantasy s young adult literaturou, tak tohle rozhodně doporučuji, protože to prostě chcete číst.
Příběh se odehrává ve světě, který je rozdělen na tři země: Pitorie, Calidor a Brigantsko. V Brigantsku se prosazuje mužská autorita, žena je pro ně majetek, který musí poslouchat na slovo a nemůže mít ani rozum. Vše řeší násilím, válkou a bojem. Naopak Pitorie je pro Brigaňtany volnomyšlenkářskou zemí a také jejím nepřítelem. Stejně jako Calidor, kterému vládne bratr krále Brigantska.
Příběh je vyprávěn, podobně jako u Šesti vran, z pohledu pěti různých postav. Princezna Catherine je dcerou brigantského krále a dostala příkazem vzít si pitorijského prince Zayna, aby mezi sebou země urovnaly vztahy. Sir Ambrose je členem osobní stráže princezny Catherine. Tash je třináctiletá dívka, která už ve svém věku loví démony a prodává jejich dým. March je jedním z posledních přeživších Abasků (země, která byla zničena Brigantskem), který se chce pomstít. A nakonec Edyon. Kluk, který se touží stát právníkem, jenže nakonec zjistí velmi překvapivé věci o svém původu.
Těchto pět postav na začátku začíná každá úplně jiným příběhem a jiným místem (až na Catherine s Ambrosem). Postupně, jak příběh plyne, tak se jejich cesty začínají křížit, až se na konci sejdou úplně všichni na jednom místě. Líbilo se mi, jakým stylem to autorka napsala, a jak je pomalu dala dohromady.
Příběhově i myšlenkově se mi nejvíce líbila linka princezny Catherine, která obsahovala spoustu dobrých a hlubokých myšlenek. Řadí se mezi hlavní hrdinky, které opravdu mají mozek na svém místě. Pomyslné druhé místo obsadila linka s Tash, která zase dominovala vtipnými hláškami. No a pánové by se měli zastydět, protože mě až na Ambrose příliš nezaujali. Marche jsem dokonce nesnášela. Jediné, co dělal, bylo, že házel nesmyslná obvinění, proč Abasko zaniklo. A Zayn se nepočítá! Zayn je dokonalá postava + můj imaginární manžel. :D
Takže podtrženo a sečteno, příběh je docela girl power!
Ještě se musím zmínit o vedlejších postavách, hlavně o bratrovi a otcovi Catherine, které jsem z hloubi duše nesnášela, a skoro jim i přála to nejhorší. Jednoduše to jsou zákeřní a bezpateřní šmejdi, kteří před sebou mají pouhou vidinu moci, a díky tomu napáchají neskutečná zvěrstva.
V relativně tvrdém světě se objevila i magická linka v podobě démonů a jejich záhadného dýmu. Autorka o něm dala vědět hned v první kapitole, ale zároveň jsem jako čtenář většinu informací dostávala postupně nadávkované až do konce.
Nejvíce na knize oceňuji to, jakým stylem je napsaná. Na několika místech (a že jich nebylo málo)jsem se řezala smíchy, protože některé hlášky byly naprosto dokonalé. Naopak tam byly i hluboké myšlenky, o kterých jsem se již zmiňovala, dále různé úryvky z knih a archivů, které nám měli přiblížit svět a život v něm.
V poslední řadě nemohu zapomenout na vzhled knihy, který je vážně nádherný. Fialová ořízka je úžasná a vcelku originální, jelikož moc knih s barevnou ořízkou jsem zatím neviděla. Název je vyražen zlatým písmem s pozadím dýmu démonů. A když jsme u toho, barva a vzhled nejen dýmu, ale i samotných démonů (nachová, fialová přes růžovou až červená) je hrozně fascinující (alespoň pro mě).
Nemohu se dočkat dalšího dílu.
Stále nevíte, co je to knižní štafeta a nikdy jste o tom neslyšeli? Tak já vám ji moc ráda vysvětlím, protože to je vážně zábava.
Knižní štafeta je akce (dá se říct), se kterou jako první přišel Humbook. A jak to probíhá? Z několika lidí se vytvoří štafeta, do které se pošle jedna kniha. Kniha v tu chvíli slouží jako štafetový kolík, a když přijdete na řadu, tak máte za úkol knihu přečíst. Ale není to ledajaké čtení. Vaším úkolem je do knihy zaznamenat, zvýraznit, zakreslit vaše pocity a dojmy. Takhle to pokračuje dál, než se kniha vrátí do rukou původního majitele (či-li člověka, který knihu poslal jako první). Ten čte knihu se všemi poznámkami od předešlých čtenářů.
Tuto knihu jsem dostala právě v rámci knižní štafety a jsem hrozně vděčná, že jsem mohla dostat takovou příležitost. Za prvé bylo super se zapojit do nějaké knihomilské akce s dalšími knihomoly a za druhé jsem si zkusila psát do knih.
Bude to znít lehce vypočítavě, ale do vlastních knih jsem doteď vůbec nepsala. Stejně tak jsem nepoužívala žádné lepítka, zvýrazňovače nic. Psaní do knih mi přišlo hrozně barbarské a měla jsem pocit, že se té knize ubližuje. Lepítka jsou, dá se říct, friendly verze, ale začal to dělat každý. A já nemám příliš v lásce věci, které dělá příliš mnoho lidí.
A poté jsem si to zkusila. A bylo to překvapivě super. Bavil mě zvýrazňovat, bavilo mě doplňovat knihu o vlastní myšlenky, pocity nebo odhady. A nejvíce mě bavilo číst myšlenky někoho jiného, které vás v tu chvíli rozesmějí, poukážou na něco, čeho by jste si nemuseli všimnout, nebo naopak s nimi nesouhlasíte a rozjedete imaginární debatu. Ten pocit dát do knihy část své duše byl vážně skvělý a mě to hrozně moc bavilo.
A tímto chci poděkovat Humbooku za to, že mě vybrali a já se toho mohla zúčastnit. Sama už mám v plánu rozjet vlastní knižní štafetu s knihou Princezna popela a děsně se na to těším!
Hodnocení: 100 %
Počet stran: 416
Žánr: Fantasy, Young Adult
Nakladatelství: CooBoo
Zloději dýmu je nová fantasy kniha, která dostala velkou část instagramové scény. Zatím jsem na ní neslyšela špatnou recenzi a ani já s nimi nebudu začínat. Za mě je toto originální pecka, která si mě úplně dostala. Pokud máte rádi fantasy s young adult literaturou, tak tohle rozhodně doporučuji, protože to prostě chcete číst.
Příběh se odehrává ve světě, který je rozdělen na tři země: Pitorie, Calidor a Brigantsko. V Brigantsku se prosazuje mužská autorita, žena je pro ně majetek, který musí poslouchat na slovo a nemůže mít ani rozum. Vše řeší násilím, válkou a bojem. Naopak Pitorie je pro Brigaňtany volnomyšlenkářskou zemí a také jejím nepřítelem. Stejně jako Calidor, kterému vládne bratr krále Brigantska.
Příběh je vyprávěn, podobně jako u Šesti vran, z pohledu pěti různých postav. Princezna Catherine je dcerou brigantského krále a dostala příkazem vzít si pitorijského prince Zayna, aby mezi sebou země urovnaly vztahy. Sir Ambrose je členem osobní stráže princezny Catherine. Tash je třináctiletá dívka, která už ve svém věku loví démony a prodává jejich dým. March je jedním z posledních přeživších Abasků (země, která byla zničena Brigantskem), který se chce pomstít. A nakonec Edyon. Kluk, který se touží stát právníkem, jenže nakonec zjistí velmi překvapivé věci o svém původu.
Těchto pět postav na začátku začíná každá úplně jiným příběhem a jiným místem (až na Catherine s Ambrosem). Postupně, jak příběh plyne, tak se jejich cesty začínají křížit, až se na konci sejdou úplně všichni na jednom místě. Líbilo se mi, jakým stylem to autorka napsala, a jak je pomalu dala dohromady.
Příběhově i myšlenkově se mi nejvíce líbila linka princezny Catherine, která obsahovala spoustu dobrých a hlubokých myšlenek. Řadí se mezi hlavní hrdinky, které opravdu mají mozek na svém místě. Pomyslné druhé místo obsadila linka s Tash, která zase dominovala vtipnými hláškami. No a pánové by se měli zastydět, protože mě až na Ambrose příliš nezaujali. Marche jsem dokonce nesnášela. Jediné, co dělal, bylo, že házel nesmyslná obvinění, proč Abasko zaniklo. A Zayn se nepočítá! Zayn je dokonalá postava + můj imaginární manžel. :D
Takže podtrženo a sečteno, příběh je docela girl power!
Ještě se musím zmínit o vedlejších postavách, hlavně o bratrovi a otcovi Catherine, které jsem z hloubi duše nesnášela, a skoro jim i přála to nejhorší. Jednoduše to jsou zákeřní a bezpateřní šmejdi, kteří před sebou mají pouhou vidinu moci, a díky tomu napáchají neskutečná zvěrstva.
V relativně tvrdém světě se objevila i magická linka v podobě démonů a jejich záhadného dýmu. Autorka o něm dala vědět hned v první kapitole, ale zároveň jsem jako čtenář většinu informací dostávala postupně nadávkované až do konce.
Nejvíce na knize oceňuji to, jakým stylem je napsaná. Na několika místech (a že jich nebylo málo)jsem se řezala smíchy, protože některé hlášky byly naprosto dokonalé. Naopak tam byly i hluboké myšlenky, o kterých jsem se již zmiňovala, dále různé úryvky z knih a archivů, které nám měli přiblížit svět a život v něm.
V poslední řadě nemohu zapomenout na vzhled knihy, který je vážně nádherný. Fialová ořízka je úžasná a vcelku originální, jelikož moc knih s barevnou ořízkou jsem zatím neviděla. Název je vyražen zlatým písmem s pozadím dýmu démonů. A když jsme u toho, barva a vzhled nejen dýmu, ale i samotných démonů (nachová, fialová přes růžovou až červená) je hrozně fascinující (alespoň pro mě).
Nemohu se dočkat dalšího dílu.
Stále nevíte, co je to knižní štafeta a nikdy jste o tom neslyšeli? Tak já vám ji moc ráda vysvětlím, protože to je vážně zábava.
Knižní štafeta je akce (dá se říct), se kterou jako první přišel Humbook. A jak to probíhá? Z několika lidí se vytvoří štafeta, do které se pošle jedna kniha. Kniha v tu chvíli slouží jako štafetový kolík, a když přijdete na řadu, tak máte za úkol knihu přečíst. Ale není to ledajaké čtení. Vaším úkolem je do knihy zaznamenat, zvýraznit, zakreslit vaše pocity a dojmy. Takhle to pokračuje dál, než se kniha vrátí do rukou původního majitele (či-li člověka, který knihu poslal jako první). Ten čte knihu se všemi poznámkami od předešlých čtenářů.
Tuto knihu jsem dostala právě v rámci knižní štafety a jsem hrozně vděčná, že jsem mohla dostat takovou příležitost. Za prvé bylo super se zapojit do nějaké knihomilské akce s dalšími knihomoly a za druhé jsem si zkusila psát do knih.
Bude to znít lehce vypočítavě, ale do vlastních knih jsem doteď vůbec nepsala. Stejně tak jsem nepoužívala žádné lepítka, zvýrazňovače nic. Psaní do knih mi přišlo hrozně barbarské a měla jsem pocit, že se té knize ubližuje. Lepítka jsou, dá se říct, friendly verze, ale začal to dělat každý. A já nemám příliš v lásce věci, které dělá příliš mnoho lidí.
A poté jsem si to zkusila. A bylo to překvapivě super. Bavil mě zvýrazňovat, bavilo mě doplňovat knihu o vlastní myšlenky, pocity nebo odhady. A nejvíce mě bavilo číst myšlenky někoho jiného, které vás v tu chvíli rozesmějí, poukážou na něco, čeho by jste si nemuseli všimnout, nebo naopak s nimi nesouhlasíte a rozjedete imaginární debatu. Ten pocit dát do knihy část své duše byl vážně skvělý a mě to hrozně moc bavilo.
A tímto chci poděkovat Humbooku za to, že mě vybrali a já se toho mohla zúčastnit. Sama už mám v plánu rozjet vlastní knižní štafetu s knihou Princezna popela a děsně se na to těším!
Hodnocení: 100 %
Komentáře
Okomentovat
Díky za každou Vaší reakci! ;)