Oba na konci zemřou: Adam Silvera
Počet stran: 352
Žánr: Contemporary young adult
Nakladatelství: Cooboo
Mateovi a Rufusovi se jednoho dne ozve Hodina smrti - společnost, která má za úkol informovat ztracence o datu jejich smrti. Oba dva mají posledních 24 hodin (jestli vůbec), než zemřou.
Mateovi je osmnáct, jeho táta leží v nemocnici v bezvědomí a jeho jediná kamarádka Lidia se stará o své malé dítě. Mateo má ze všeho strach a raději se schovává doma. Naopak Rufus, který o svou rodinu přišel před pár měsíci při autonehodě, si chce naposledy užít nějaké dobrodružství.
Tyto dva se potkají díky aplikaci Poslední přítel, aby poslední chvíle neprožívali sami.
Kniha byla hodně čtivá a četla se skoro sama. Stránky díky formátu a stylu psaní opravdu mizely rychlostí blesku. To bylo také jediné moje štěstí, díky kterému jsem se nakonec nedostala do mé (historicky první kdyby byla) čtecí krize.
Příběh totiž neměl žádný děj, ale vůbec žádný. Já jsem to od této knihy celkem očekávala, že nebude na příběh, ale naopak na emoce. Přesto si myslím, že nějaký ten spád by to přece jen mít mohlo. Během posledního dne by člověk mohl dělat tisíc věcí, a oni teoreticky jen jezdili po městě tam a zpátky a snažili se vyrovnat s vlastní minulostí.
Co mi v knize hodně chybělo bylo vlastní vysvětlení, co je to vlastně Hodina smrti. Kde bere informace, kdo v daný den umře? Proč vlastně existuje? Tohle v té knize vůbec nebylo řečeno, a po pravdě si ani neumím vysvětlit proč by něco takového mělo existovat. Já bych teda fakt nechtěla dopředu vědět, že v ten den umřu. Chtěla bych umřít za chodu normálních událostí a ne s vědomím, že jsem měla posledních max. 24 hodin totálně na pytel, protože jsem to věděla.
Když se podíváme na tu emoční stránku knihy, kterou jsem tam hodně očekávala, tak musím říct, že jsem nakonec byla zklamaná. Celkově mi ty emoce přišly dost nereálné, a to už jen z toho důvodu, že někomu zavolá Hodina smrti a oznámí mu, že dnes zemře. A ten dotyčný neudělá nic jiného než, že naštvaně típne telefon a konec. Jako to je všechno? Já bych se asi sesypala, brečela bych dokud by mi nerupla cévka v mozku (jo fajn smrt :D), ale určitě bych si neřekla: okej, tak mám poslední den života. Za celou knihu mě lehce zasáhli jen dva momenty a ani jeden z nich nebyl mezi hlavními postavami. Což mi přijde celkem smutné. Ten zbytek se mnou nedělal vůbec nic, nebyla jsem smutná, nezamýšlela jsem se nad smrtí nebo podobnými tématy, nic. Čekala jsem mnohem hloubější myšlenky, a dostala jsem vlastně jen věčně se opakující otázky typu: Co když umřeme takhle, a co když takhle? (Jako asi by mi taky něco podobného lítalo hlavou, ale číst o tom 350 stránkovou knihu?)
To, co mě na knize rozčilovalo úplně maximálně, bylo kvantum neskutečných náhod, u kterých mohli Mateo s Rufusem umřít, ale zázrakem se tak nestalo, a oni měli dalších několik hodin života. Nevím, jestli byl záměr autora čtenáře šokovat, nebo ten příběh tímto způsobem rozhýbat. Mně to ale už přišlo tak neskutečně otravný, a hlavně když se jednalo o blbé zakopávání. Nechápu, že tisíckrát (to berte s nadsázkou) za den tam zakopnou a div si nerozsekají hlavy, nepopadají ze schodů apod.
Nakonec se mi líbilo, když hlavní linku vyplňovali vedlejší postavy, protože to za mě bylo to jediné oživení, co tam bylo. Akorát větu ,,Tomu a tomu člověku se hodina smrti neozvala, protože dnes nezemře." už jsem taky neměla ráda, když se objevovala u každé nové postavy. Naopak se mi líbilo, jak to příběh propojilo dohromady.
Celkově je to za mě průměrná kniha, taková nemastná a neslaná. Kniha, která mi nic nedala, ale ani nepatřila mezi trháky.
Hodnocení: ***
Žánr: Contemporary young adult
Nakladatelství: Cooboo
Mateovi a Rufusovi se jednoho dne ozve Hodina smrti - společnost, která má za úkol informovat ztracence o datu jejich smrti. Oba dva mají posledních 24 hodin (jestli vůbec), než zemřou.
Mateovi je osmnáct, jeho táta leží v nemocnici v bezvědomí a jeho jediná kamarádka Lidia se stará o své malé dítě. Mateo má ze všeho strach a raději se schovává doma. Naopak Rufus, který o svou rodinu přišel před pár měsíci při autonehodě, si chce naposledy užít nějaké dobrodružství.
Tyto dva se potkají díky aplikaci Poslední přítel, aby poslední chvíle neprožívali sami.
Kniha byla hodně čtivá a četla se skoro sama. Stránky díky formátu a stylu psaní opravdu mizely rychlostí blesku. To bylo také jediné moje štěstí, díky kterému jsem se nakonec nedostala do mé (historicky první kdyby byla) čtecí krize.
Příběh totiž neměl žádný děj, ale vůbec žádný. Já jsem to od této knihy celkem očekávala, že nebude na příběh, ale naopak na emoce. Přesto si myslím, že nějaký ten spád by to přece jen mít mohlo. Během posledního dne by člověk mohl dělat tisíc věcí, a oni teoreticky jen jezdili po městě tam a zpátky a snažili se vyrovnat s vlastní minulostí.
Co mi v knize hodně chybělo bylo vlastní vysvětlení, co je to vlastně Hodina smrti. Kde bere informace, kdo v daný den umře? Proč vlastně existuje? Tohle v té knize vůbec nebylo řečeno, a po pravdě si ani neumím vysvětlit proč by něco takového mělo existovat. Já bych teda fakt nechtěla dopředu vědět, že v ten den umřu. Chtěla bych umřít za chodu normálních událostí a ne s vědomím, že jsem měla posledních max. 24 hodin totálně na pytel, protože jsem to věděla.
Když se podíváme na tu emoční stránku knihy, kterou jsem tam hodně očekávala, tak musím říct, že jsem nakonec byla zklamaná. Celkově mi ty emoce přišly dost nereálné, a to už jen z toho důvodu, že někomu zavolá Hodina smrti a oznámí mu, že dnes zemře. A ten dotyčný neudělá nic jiného než, že naštvaně típne telefon a konec. Jako to je všechno? Já bych se asi sesypala, brečela bych dokud by mi nerupla cévka v mozku (jo fajn smrt :D), ale určitě bych si neřekla: okej, tak mám poslední den života. Za celou knihu mě lehce zasáhli jen dva momenty a ani jeden z nich nebyl mezi hlavními postavami. Což mi přijde celkem smutné. Ten zbytek se mnou nedělal vůbec nic, nebyla jsem smutná, nezamýšlela jsem se nad smrtí nebo podobnými tématy, nic. Čekala jsem mnohem hloubější myšlenky, a dostala jsem vlastně jen věčně se opakující otázky typu: Co když umřeme takhle, a co když takhle? (Jako asi by mi taky něco podobného lítalo hlavou, ale číst o tom 350 stránkovou knihu?)
To, co mě na knize rozčilovalo úplně maximálně, bylo kvantum neskutečných náhod, u kterých mohli Mateo s Rufusem umřít, ale zázrakem se tak nestalo, a oni měli dalších několik hodin života. Nevím, jestli byl záměr autora čtenáře šokovat, nebo ten příběh tímto způsobem rozhýbat. Mně to ale už přišlo tak neskutečně otravný, a hlavně když se jednalo o blbé zakopávání. Nechápu, že tisíckrát (to berte s nadsázkou) za den tam zakopnou a div si nerozsekají hlavy, nepopadají ze schodů apod.
Nakonec se mi líbilo, když hlavní linku vyplňovali vedlejší postavy, protože to za mě bylo to jediné oživení, co tam bylo. Akorát větu ,,Tomu a tomu člověku se hodina smrti neozvala, protože dnes nezemře." už jsem taky neměla ráda, když se objevovala u každé nové postavy. Naopak se mi líbilo, jak to příběh propojilo dohromady.
Celkově je to za mě průměrná kniha, taková nemastná a neslaná. Kniha, která mi nic nedala, ale ani nepatřila mezi trháky.
Hodnocení: ***
Komentáře
Okomentovat
Díky za každou Vaší reakci! ;)