Princezna popela: Laura Sebastian
Počet stran: 360
Nakladatelství: CPress
Žánr: fantasy, young adult
Hodnocení: *
Theodosie je vězenkyní vlastní země. Proč? Protože její zemi obsadil jiný národ, který nešetří krutostí. Císař Theodosii drží v paláci, zesměšňuje ji v podobě koruny z popela, kterou musí nosit, a která ji zohyzďuje. Navíc ji trestá za každou činnost rebelů jejího národa a nebere si servítky. A jak už bývá zvykem, Thoře se to nelíbí a chtěla by to změnit.
Díky bohu, že jsem tuto knihu poslala do knižní štafety. Protože poznámky od holek byla jediná věc, která mě u té knihy držela při životě a bránila mi rvát si vlasy nebo snad proskočit oknem. Pokud hledáte nejhorší knihu roku 2019, tak tady vám ji představuji v plné parádě (*fanfáry*). Tohle je totiž mega průšvih.
~
První věc, která mi je nesympatická, jsou pro mě zbytečně překombinovaná a složitá jména postav, národů, zemí atd. Nedá se to zapamatovat, nedá se to vyslovovat, nic prostě. Uvedu nějaké příklady: Sorén, kalovaxiáni,
Když už si člověk na tyto jména, tak nějak zvykne, tak se mezi nimi objeví Dagmar. Protože to se k sobě přece hodí že jo. Bohužel bylo několik jmen také převzato z jiných knih, např. výše zmiňovaná Theodosie, Thora či Cress.
Když už jsem se dotkla jiných knih, tak nejenže byla převzata jména, ale bohužel i celý příběh. Objevilo se několik částí, které mi opravdu stejnou situací připomnělo nějakou jinou knihu, kterou už jsem četla. Nejčastěji se zde vyskytovaly části podobné (ne-li prakticky stejné) z Kletby vítězů, Zrady vítězů, Hry o trůny a ze Skleněného trůnu.
~
Celou dobu, co jsem Princeznu popela četla, jsem přemýšlela, zda je kniha tak špatná sama o sobě, nebo za to z části může i překlad. Jelikož v té češtině je ten příběh tak zvláštně napsaný. Nejenže se zde vyskytují zvláštní , složitá jména, ale občas se v psaném textu objevilo i nějaké to slovo, které mi do celého stylu psaní té knihy nepatřilo. Buď bylo opět zbytečně složité, jako kdyby autorka chtěla povznést formu na umělecky? vyšší úroveň. Akorát se to tedy úplně nevyvedlo. A nebo naopak mi to ve výsledku ve větě nedávalo smysl a nejradši bych to nahradila úplně jiným slovem.
Co se tam často vyskytovalo, byly něco jako oxymoróny - nebo-li prostě navzájem se vylučující spojení slov. Jako příklad uvedu ty. které se vyskytovaly nejčastěji: čas ubíhal pomalu, ale rychle; nebo bylo to blízko a zároveň daleko. To bylo prostě tak divný, že si člověk říká: tak co teda?
Rozhodně si to ale nebudu ověřovat tím, že bych si přečetla knihu v originále. Na to se mám moc ráda. :D
~
Co se týká hlavní postavy...uhm. Hlavní hrdinka je neskutečně na pěst, neskutečně hloupá a otravná. Za celo dobu jsem měla pocit, že trpí schizofrenií nebo minimálně roztrojením osobnosti, jelikož pro sebe měla tři jména a chovala se vždy podle toho, jak si zrovna z nich říkala. Celý začátek fňukala, jak čekala, že jí někdo zachrání. V jedné kapitole bylo slovo zachránit div ne častěji jako tečka za větou. Následně se zase musela chovat jako největší hrdinka světa, vymyslela si totálně stupidní plán, který vlastně doteď nechápu.
Kolem ní se vyskytovalo hodně málo lidí, kteří se s ní byli schopní bavit, byli na ní hodní a pomáhali jí. A ona byla vážně tak hloupá, že místo toho, aby si toho vážila, tak jim podrazila nohy a zradila je, protože ten její dokonalý plán že! Co pak udělala na konci mě rozsekalo úplně, totální nelogické a povrchní chování.
Milostný trojúhelník...ano už zase. A já se ptám, proč? Tenhle byl vyloženě špatný, předvídatelný, nelogický a naprosto otravný!!
Celá kniha je vlastně plná klišoidních situací, které už se v young adult objevili tisíckrát. Už je to opravdu ohrané. A ano konec knihy jsem takřka odhadla.
Tuto knihu bych prostě nedoporučila snad ani svému nepříteli.
Nakladatelství: CPress
Žánr: fantasy, young adult
Hodnocení: *
Theodosie je vězenkyní vlastní země. Proč? Protože její zemi obsadil jiný národ, který nešetří krutostí. Císař Theodosii drží v paláci, zesměšňuje ji v podobě koruny z popela, kterou musí nosit, a která ji zohyzďuje. Navíc ji trestá za každou činnost rebelů jejího národa a nebere si servítky. A jak už bývá zvykem, Thoře se to nelíbí a chtěla by to změnit.
Díky bohu, že jsem tuto knihu poslala do knižní štafety. Protože poznámky od holek byla jediná věc, která mě u té knihy držela při životě a bránila mi rvát si vlasy nebo snad proskočit oknem. Pokud hledáte nejhorší knihu roku 2019, tak tady vám ji představuji v plné parádě (*fanfáry*). Tohle je totiž mega průšvih.
~
První věc, která mi je nesympatická, jsou pro mě zbytečně překombinovaná a složitá jména postav, národů, zemí atd. Nedá se to zapamatovat, nedá se to vyslovovat, nic prostě. Uvedu nějaké příklady: Sorén, kalovaxiáni,
Když už si člověk na tyto jména, tak nějak zvykne, tak se mezi nimi objeví Dagmar. Protože to se k sobě přece hodí že jo. Bohužel bylo několik jmen také převzato z jiných knih, např. výše zmiňovaná Theodosie, Thora či Cress.
Když už jsem se dotkla jiných knih, tak nejenže byla převzata jména, ale bohužel i celý příběh. Objevilo se několik částí, které mi opravdu stejnou situací připomnělo nějakou jinou knihu, kterou už jsem četla. Nejčastěji se zde vyskytovaly části podobné (ne-li prakticky stejné) z Kletby vítězů, Zrady vítězů, Hry o trůny a ze Skleněného trůnu.
~
Celou dobu, co jsem Princeznu popela četla, jsem přemýšlela, zda je kniha tak špatná sama o sobě, nebo za to z části může i překlad. Jelikož v té češtině je ten příběh tak zvláštně napsaný. Nejenže se zde vyskytují zvláštní , složitá jména, ale občas se v psaném textu objevilo i nějaké to slovo, které mi do celého stylu psaní té knihy nepatřilo. Buď bylo opět zbytečně složité, jako kdyby autorka chtěla povznést formu na umělecky? vyšší úroveň. Akorát se to tedy úplně nevyvedlo. A nebo naopak mi to ve výsledku ve větě nedávalo smysl a nejradši bych to nahradila úplně jiným slovem.
Co se tam často vyskytovalo, byly něco jako oxymoróny - nebo-li prostě navzájem se vylučující spojení slov. Jako příklad uvedu ty. které se vyskytovaly nejčastěji: čas ubíhal pomalu, ale rychle; nebo bylo to blízko a zároveň daleko. To bylo prostě tak divný, že si člověk říká: tak co teda?
Rozhodně si to ale nebudu ověřovat tím, že bych si přečetla knihu v originále. Na to se mám moc ráda. :D
~
Co se týká hlavní postavy...uhm. Hlavní hrdinka je neskutečně na pěst, neskutečně hloupá a otravná. Za celo dobu jsem měla pocit, že trpí schizofrenií nebo minimálně roztrojením osobnosti, jelikož pro sebe měla tři jména a chovala se vždy podle toho, jak si zrovna z nich říkala. Celý začátek fňukala, jak čekala, že jí někdo zachrání. V jedné kapitole bylo slovo zachránit div ne častěji jako tečka za větou. Následně se zase musela chovat jako největší hrdinka světa, vymyslela si totálně stupidní plán, který vlastně doteď nechápu.
Kolem ní se vyskytovalo hodně málo lidí, kteří se s ní byli schopní bavit, byli na ní hodní a pomáhali jí. A ona byla vážně tak hloupá, že místo toho, aby si toho vážila, tak jim podrazila nohy a zradila je, protože ten její dokonalý plán že! Co pak udělala na konci mě rozsekalo úplně, totální nelogické a povrchní chování.
Milostný trojúhelník...ano už zase. A já se ptám, proč? Tenhle byl vyloženě špatný, předvídatelný, nelogický a naprosto otravný!!
Celá kniha je vlastně plná klišoidních situací, které už se v young adult objevili tisíckrát. Už je to opravdu ohrané. A ano konec knihy jsem takřka odhadla.
Tuto knihu bych prostě nedoporučila snad ani svému nepříteli.
Komentáře
Okomentovat
Díky za každou Vaší reakci! ;)