Cinder - Marrisa Meyer
1. díl série Měsíční kroniky
Počet stran: 400
Nakladatelství: Egmont
Žánr: young adult, sci-fi
Hodnocení: *****
Cinder je retelingem na Popelku odehrávající se v prostředí velkoměsta (Japonsko nebo Čína). Časově je příběh zasazen do budoucnosti, kdy místo aut létají vznášedla, kdy proběhla nejen třetí, ale i čtvrtá světová válka a v jejichž důsledku se státy spojily ve větší celky. Lidé jsou schopni části svých těl nahrazovat kovovými součástky, přičemž se z nich stávají kyborgové. A Cinder je jednou z nich. I když to zní dokonale, je tady také jedno velké ALE. A to je letumóza - nebo-li infekční onemocnění, na které není lék, které je smrtelné, a které kosí nemalý počet obyvatelstva Země.
Příběh je velmi čtivý, čte se opravdu dobře a rychle. Já jsem měla docela problém se odtrhnout, protože děj byl velmi napínavý, vtipný a v místech samozřejmě romantický (protože Popelka že jo). Téma infekčního onemocnění mi bylo velmi blízké, jelikož podobný obor studuji, a díky tomu mě to bavilo. Letumóza sama o sobě mohla z velké části za napínavost knihy.
Prostředí velmi napomáhalo zobrazit dobu budoucnosti. Byly zde zobrazeny problémy ,,moderní doby", například největší pozornost měli právě kyborgové a androidi, jelikož byli stavěni na okraj společnosti. Dle lidstva nebyl plnohodnotní občané, a také se tak k nim chovali. Pokud nemuseli, tak s nimi nechtěli mít nic extra společného. Navíc právě na nich testovali léky na letumózu.
Dalším znakem sci-fi je populace měsíčňanů, kteří mají magické schopnosti a hlavně velké ambice. Jejich královna Levana zobrazuje další problém, se kterým se musí císařství (a vlastně celá Země) potýkat.
K postávám, ty byly naprosto dokonalé. Ať už se tu budeme bavit o záporácích či klaďasech, všechny jsou hrozně dobře vykresleny. Nejvíce jsem si zamilovala prince a doktora, který měl za úkol najít lék na letumózu. Tyto dvě postavy si mě získaly hlavně tou neskutečnou dávkou sarkazmu a ironie, kterou používaly. Myslím si, že tohle je ta třešnička na dortu, která tu knihu zdokonaluje.
Samotná Cinder je velmi sympatickou postavou. Jediné co jsem si u ní občas říkala bylo to, aby tolik všechno netajila a možná by bylo vše jednodušší.
A když tohle všechno zasadíte do příběhu klasické Popelky a necháte to napsat Marrisu Meyer, tak z toho vznikne tahle bomba. Pro mě je tohle kniha, u které si říkám, proč ji čtu zase tak pozdě.
Doporučuji: Všem milovníkům young adult příběhů, sci-fi, romantických linek a pohádkových knih (retelingů).
Počet stran: 400
Nakladatelství: Egmont
Žánr: young adult, sci-fi
Hodnocení: *****
Cinder je retelingem na Popelku odehrávající se v prostředí velkoměsta (Japonsko nebo Čína). Časově je příběh zasazen do budoucnosti, kdy místo aut létají vznášedla, kdy proběhla nejen třetí, ale i čtvrtá světová válka a v jejichž důsledku se státy spojily ve větší celky. Lidé jsou schopni části svých těl nahrazovat kovovými součástky, přičemž se z nich stávají kyborgové. A Cinder je jednou z nich. I když to zní dokonale, je tady také jedno velké ALE. A to je letumóza - nebo-li infekční onemocnění, na které není lék, které je smrtelné, a které kosí nemalý počet obyvatelstva Země.
Příběh je velmi čtivý, čte se opravdu dobře a rychle. Já jsem měla docela problém se odtrhnout, protože děj byl velmi napínavý, vtipný a v místech samozřejmě romantický (protože Popelka že jo). Téma infekčního onemocnění mi bylo velmi blízké, jelikož podobný obor studuji, a díky tomu mě to bavilo. Letumóza sama o sobě mohla z velké části za napínavost knihy.
Prostředí velmi napomáhalo zobrazit dobu budoucnosti. Byly zde zobrazeny problémy ,,moderní doby", například největší pozornost měli právě kyborgové a androidi, jelikož byli stavěni na okraj společnosti. Dle lidstva nebyl plnohodnotní občané, a také se tak k nim chovali. Pokud nemuseli, tak s nimi nechtěli mít nic extra společného. Navíc právě na nich testovali léky na letumózu.
Dalším znakem sci-fi je populace měsíčňanů, kteří mají magické schopnosti a hlavně velké ambice. Jejich královna Levana zobrazuje další problém, se kterým se musí císařství (a vlastně celá Země) potýkat.
K postávám, ty byly naprosto dokonalé. Ať už se tu budeme bavit o záporácích či klaďasech, všechny jsou hrozně dobře vykresleny. Nejvíce jsem si zamilovala prince a doktora, který měl za úkol najít lék na letumózu. Tyto dvě postavy si mě získaly hlavně tou neskutečnou dávkou sarkazmu a ironie, kterou používaly. Myslím si, že tohle je ta třešnička na dortu, která tu knihu zdokonaluje.
Samotná Cinder je velmi sympatickou postavou. Jediné co jsem si u ní občas říkala bylo to, aby tolik všechno netajila a možná by bylo vše jednodušší.
A když tohle všechno zasadíte do příběhu klasické Popelky a necháte to napsat Marrisu Meyer, tak z toho vznikne tahle bomba. Pro mě je tohle kniha, u které si říkám, proč ji čtu zase tak pozdě.
Doporučuji: Všem milovníkům young adult příběhů, sci-fi, romantických linek a pohádkových knih (retelingů).
Komentáře
Okomentovat
Díky za každou Vaší reakci! ;)